„Žlutavý kostel vlá na hoře zelené,
to je korouhev této krajiny tiché a svěcené,
to je Svatý Kopeček u Olomouce, místo pro poutníky a výletníky, ...“

Báseň Jiřího Wolkera si snad ze školy vybaví každý. Tento známý básník trávíval na Svatém Kopečku u Olomouce prázdniny u své babičky. Svatý Kopeček se rozkládá na úpatí Hrubého Jeseníku. Místo je dobře viditelné, je dominantou celé krajiny nad Olomoucí. Rozhodně stojí za to, sjet z hlavní cesty a trochu se porozhlédnout. Není divu, že tak romantické prostředí, jakým kopec nad Olomoucí je, zanechalo v básníkově dětské duši trvalou stopu. Umím si představit malou vesnici na úpatí kopce. I dlouhou cestu vyšlapanou procesím skromných lidí, co hledají útěchu a naděje ve žlutém kostelíku na samém vrcholu, kde se člověk cítí Bohu blíž. Z onoho žlutavého kostela se však postupem času stala pořádná bazilika a místo toho, aby v sobě měla kouzlo poutního místa, ohromí komercí a pocitem něčeho nedosažitelného. Ze Svatého kopečka se stalo vyhledávané poutní místo. Jenže dnešní poutník pak najde místo Božího stánku monumentální chrám a na dveřích vyvěšenou provozní dobu a ceníky služeb jako v supermarketu. I když v supermarketech je otevřeno mnohem delší dobu. Útěchou takovému poutníkovi může být jen to, že pokud Bůh je, sídlí určitě někde jinde, než uprostřed takové studené a nepřístupné okázalosti....

Pokud ale hledáme výletní místo s trochou historie, zklamaní určitě nebudeme.

Vznik poutního místa je spojeno se jménem Jana Andrýska, zámožného olomouckého obchodníka s vínem. Slíbil postavit na kopci, který se tehdy nazýval Svatá Hora, nad Olomoucí kapli. Kaple byla vystavěna na pozemku premonstrátského opatství Klášterní Hradisko u Olomouce, kde působila od roku 1151 premonstrátská řeholní komunita. Kaple byla vysvěcena roku 1633. Během třicetileté války byla kaple zničena a později obnovena. Pro narůstající počet poutníků vybudovali premonstráti z Hradiska v letech 1669-79 nový prostorný kostel. Poutní místo navštívila osobně i císařovna Marie Terezie 19. června 1748 za působení opata Ferdinanda Václavíka. Ten získal pro kostel roku 1784 i výsady "malé baziliky", což znamená, že poutník návštěvou svatokopeckého chrámu měl možnost získat stejné odpustky jako kdyby navštívil římskou baziliku. Odpustky se získávaly jak jinak než prodejem a k malé bazilice se stavělo a přistavovalo. Dnes celý areál nese název Bazilika Navštívení Panny Marie a sestává z chrámu Navštívení Panny Marie, dále obytných a účelových budov, ambitů s kaplí. A celý areál je uzavřený a pro hříšníka, co hledá skutečné odpuštění, v něm už dávno není místo.

Bazilika je však cenným barokním dílem 17. a počátku 18. století. Její výstavby a výzdoby se zúčastnili přední umělci tehdejší doby. Chrámové průčelí spolu s bočními křídly vytváří architektonicky velice působivý celek. Má bohatou sochařskou výzdobu: v průčelní zdi u vchodu je alegorie božských ctností - víry, naděje a lásky, je tu spousta nádherných soch zobrazujících svaté. Na římsách postranních křídel je dvanáct apoštolů. Svatý Kopeček patří svou polohou, architekturou a výtvarnou výzdobou mezi mimořádně zdařilé barokní stavby, je dílem mnoha umělců jak ze zemí za Alpami a Vídně tak i řady umělců moravských a olomouckých. Dovnitř jsem se bohužel nedostala. Ač neděle a poutníků desítky, úřední hodiny jsou jen do deseti.....